pondělí 11. září 2017

HAUSFRAU - Jill Alexander Essbaum


Originální název: Hausfrau
Překlad: Milena Pellarová
Počet stran: 256
Rok vydání: 2016
Vydal: Euromedia Group, k.s. - Ikar

Láska je jako oheň a člověk nikdy neví, jestli mu zahřeje domácí krb, nebo vypálí dům do základů…  Joan Crawfordová

ANNA JE DOBRÁ MANŽELKA… VĚTŠINOU.

Američanka Anna žije s manželem a třemi dětmi ve švýcarském Dietlikonu nedaleko Curychu. Díky své povaze a také jazykové bariéře se ve Švýcarsku necítí dobře. Také její vztah s manželem a tchyní není nejvřelejší. Domácnost ji moc nezajímá a nudu zahání s milenci.



Jill Alexander Essbaum je autorkou několika básnických sbírek a Hausfrau je jejím prvním románem. Odehrává se během tří měsíců od září do listopadu, a proto je velice vhodným čtením pro nadcházející podzim. Anna začíná v září navštěvovat jazykový kurz němčiny, kde si konečně najde přítelkyni a také nového milence. Ale ve vzduchu visí tragédie a ne jen jedna.

Z anotace, kterou si můžete přečíst zde, jsem věděla, co se stane. A upřímně jsem se tohoto okamžiku bála jako čert kříže. Proto jsem už od začátku četla se strachem, kdy TO přijde. Čím jsem se blížila ke konci, tím víc jsem cítila tísnivou atmosféru, že se stahují mraky. Příběh Anny je vyprávěn v er-formě, chvílemi se vracel do minulosti, kdy se seznámila s manželem a k prvním okamžikům ve Švýcarsku. Prolínal se s úvahami z Annina sezení s psycholožkou a také s vysvětlováním německých výrazů.

“Všechno, čeho se v tom snu dopouštíte, má co dělat s porušením zákona a morálky. Kradete, cizoložíte, exhibujete…”
Anna ji přerušila. “Co člověk provádí ve spánku, jde přece mimo něj. Nemůžu za to, o čem se mi zdá, ne?”
“To není tak úplně pravda. Jsme to, o čem sníme.”
Anna se zamračila. Ta debata jí lezla na nervy.
Doktorka Messerliová začala z trochu jiného soudku.
“Uvědomujete si, jaké bude mít vaše chování následky, ale stejně vás to nezastaví. Ten sen vás upozornil, že se přestáváte ovládat.”

Nemůžu říct, že by mi Anna byla vyloženě sympatická, ale na druhou stranu ji neodsuzuji. Byla hodně osamělá a nešťastná a ventilovala to svým specifickým způsobem, který nikomu neubližoval, dokud se o něm nevědělo. Tragédii, která ji potkala, mohla považovat za trest “z hůry”, ale myslím, že to tak nebrala. Zvládala ji svým obvyklým, uzavřeným způsobem. Paradoxně  v okamžiku, kdy si našla kamarádku,  naději a sílu změnit svůj život, se všechno zhroutilo jak domeček z karet. A zase tu máme souhru náhod, které vyústí v něco nečekaného.



Závěr mě šokoval a přiznávám, že jsem si ho musela přečíst několikrát, abych se ujistila, že jsem jej správně pochopila a ještě několik dní, jsem tuto knížku měla v hlavě a přemýšlela o ní. Rozhodně to nebyla odpočinková kniha, ale jsem ráda, že jsem si ji přečetla.

Co bych ještě chtěla vyzdvihnout, je grafické zpracování knížky. Hausfrau má dle mého názoru strašně krásnou obálku, což ani na fotce nejde dost dobře vidět. Stříbrné květiny vystupují z bílého podkladu, což lze poznat přejetím po přebalu, stejně jako název Hausfrau. A úplná bomba je pro mě  celý červený text uvnitř knihy, což z knížky dělá unikát mezi knihami a mě se to strašně líbí a vůbec mě to při čtení nerušilo. Takže bych řekla, že pro mě je to snad nejkrásnější kniha, co se jsem viděla a už pro ten červený text, jsem si ji chtěla pořídit.



Myslím, že styl psaní nesedne každému a asi každému nesedne ani hlavní hrdinka. Přirovnání, že se v románu mísí Anna Karenina s Padesáti odstíny šedi a Paní Bovaryovou je asi trefné. Pár peprných erotických scén zde také najdeme, ale  jinak bych podobnost s Padesáti odstíny nehledala. To je něco úplně jiného. Anna Karenina a Paní Bovaryová ano, jen v jiné době.

Hausfrau hodnotím 75 %.



Nejlepší cenu knihy Hausfrau najdete zde.

8 komentářů:

  1. Já už jsem nad ní několikrát přemýšlela a pořád jsem se neodhodlala. Ten červený text mě spíš odrazuje. Příběh mě láká. Asi ji zkusím sehnat spíš do čtečky, tu mám černobílou, tak mi odpadne potíž s jinou barvou písmen :) Tvoje recenze mě dost podpořila v tom, že bych ji přece jen zkusit měla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pro mě to bude jedna z knih, které nezapadnou a to nejen kvůli té červené barvě. Mě se naopak ta červená strašně líbí a hodí se i k tomu příběhu - alarmující :) Myslím, že za přečtení stojí :)

      Vymazat
  2. Povedená recenze :) O knize už jsem slyšela, vypadá to na zajímavé čtení :) Pořizovat si ji nebudu, ale mrknu po ní v knihovně, snad mi někdy přijde pod ruku :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) Je to zajímavá knížka, určitě se po ní mrkni :)

      Vymazat
  3. Už je to dávno, co jsem ji četla. Byla super, mě se moc líbila, úplně jsem dostala chuť si ji znovu přečíst :-D

    OdpovědětVymazat
  4. Jsi dobrá, že jsi po tak dlouhé době sepsala recenzi, já bych se už k tomu nejspíš nedokopala :-) Kniha vypadá zajímavě v tvém podání a láká mě si ji přečíst, už hlavně kvůli šokujícímu konci, ty já mám ráda :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No já jsem ten konec dlouho rozdýchávala :) Takhle knížka si recenzi zasloužila, ale nepsala se lehce :)

      Vymazat