úterý 19. června 2018

DĚDINA - Petra Dvořáková

Autor: Petra Dvořáková
Obálka a grafická úprava: Lucie Zajíčková
Počet stran: 243
Rok vydání: 2018
Vydal: Host - vydavatelství, s.r.o.

Nebudu zastírat, že na Dědině mě v první řadě zaujala obálka, která mě vrátila do dětství k babičce na vesnici. Talíř s kytičkami asi všichni od babiček známe. Petra Dvořáková pro mě nebyla neznámým jménem. Dokonce mám od ní knihu Sítě, kterou jsem si pořídila loni, ale ještě jsem se k ní nedostala. Myslím, že bych to měla napravit, i když nevím, protože Dědina je tak specifická….

Tato knížka se odehrává ve vesnici na Vysočině a také je tomu uzpůsoben jazyk, jakým jsou příběhy vyprávěny. Jako první nás čeká Slovník - jsou zde vysvětleny výrazy, které jsou použity v knize a musím říct, že ačkoliv já pocházím z jižní Moravy, spoustu výrazů pro mě nebyla neznámých, také jsem je znala. Dále následuje Varování autorky, že kniha je psaná tímto specifickým stylem a tudíž  pro citlivé čtenáře, kteří trvají na spisovné češtině může být čtení této knihy velkým dobrodružstvím. Pro mě teda bylo, ale ne z toho důvodu, že bych trvala na spisovné češtině, ale právě, že jsem si užívala to nářečí, strašně mě bavilo a připadala jsem si, jako bych byla v té naší dědině, kde jsem trávívala téměř každé léto.

Dědina je rozdělena na čtyři kapitoly, kdy každá je o jiné rodině v této fiktivní dědině, jejíž jméno ani není v knize zmíněno, protože de facto není důležité, může se jednat o jakoukoliv dědinu. V rámci každé rodiny máme několik vypravěčů, takže můžeme stejnou situaci vidět i z několika pohledů, což je velmi zajímavé. Především je zajímavé, a to je asi cílem autorky, vidět, jak je život, přítomnost a minulost vnímána mezi generacemi.  Co je důležité pro rodiče, už není tak zásadní pro jejich děti nebo vnuky. Jaké mají priority matky, hospodyně, jejich děti, ale i třeba jsou zde ukázány vztahy mezi manželi, hodně se tu řeší vztah tchýně - snacha. Všechny kapitoly jsou propleteny postavami z dědiny, které v jedné kapitole hrají třeba hlavní roli, v druhé se jen mihnou. Zpočátku se mi trochu se mi pletla jména, ale pro daný příběh mi to nepřišlo tak úplně důležité.



Děj se odehrává, tipnula bych si, koncem 90. let minulého století a je zde jasně vidět, že některé věci, křivdy a události neodnese čas a nejsou a nebudou zapomenuty převážně starší generací.

“Haló, Marto?” votevřu do kuchyně.
“Babí,” vrhá se ke mě Jiříček. U stolu vyškrabuje kelimek vod jogurtu. Marta sedí ve vobyváku, hraje televiza, a tak mě neslyší. Eště se ani z práce nepřevlikla. Chodi jen do továrny, ale vlasy má načesaný, jak dyby šla nekam na bál. A zmalovaná jak plakát. A ty nalepený nehty, dyť s tym ani nádobí vopláchnout nemuže. Všimne si mě teprve, až ji stojím skoro za prdelou. Takhle vodpoledne se jen tak válet u seriálu, že ju není hamba, napadne mě, ale rači držim hubu. Kdepak, tydle mladý nemají rády, dyž jim člověk něco řekne. Každá vyprdne děcko, vozí se po dědině s kočárem jak nějaká matróna a myslí si, že je buhví co. Přitom vrhnout mlady zvladne každá krava, to z ní dobrou mamu eště neudělá. Dyby si aspoň k tý televizi vzala žehlení! Potom zas přide Franta s košem prádla, esli bych to nevyžehlila, že Marta toho má moc. Ale todle tady v dědině nemám jen já sama. Vod Heluny Vavirkovy snacha, ta Věruna, to je to samý.

Dědina mě do sebe naprosto vtáhla a já jsem si čtení strašně užívala. Bavilo mě to nářečí, chvilkama jsem se musela smát a i třeba číst některé pasáže nahlas. Dostala jsem se zpět do svého dětství, kdy jsme každé ráno chodily s babičkou do Jednoty na nákup a přesně jako v knížce se tam probíraly novinky, co kde a s kým. Sousedské vztahy, ty přátelské, ale i závist, která asi byla je a vždycky bude. Prostě strašně mě to bavilo a přečetla jsem Dědinu za necelé tři dny. Všechny příběhy a situace působily reálně, věřila jsem autorce každé slovo. Myslím, že život a vztahy na dědině dost dobře vystihla.


Na druhou stranu ale musím říct, že toto není knížka ve stylu Slunce seno, ale pod povrchem z ní sálá i smutek a možná i trošku beznaděj, právě díky tomu, jaké jsou vztahy v rodinách a i ve společnosti a jak spolu lidé, hlavně ti nejbližší nedokáží mluvit o tom, co je tíží a trápí.

Každopádně Dědinu vřele doporučuji a já ji řadím k nejlepším knihám, co jsem letos přečetla a proto ji hodnotím 100 %

středa 6. června 2018

SPOLEČNOSTI - JOSEF KÖNIG


"Společnost je podivná hra na honěnou. Na honěnou za hodnotami, které ze startu ordinují rodiče, později známí, kolegové, televize, billboardy u silnic, reklamy v rádiích. Studujete, abyste si našli co nejlepší práci, hledáte co nejlepší práci, abyste vydělali peníze, vyděláváte peníze abyste zabezpečili rodinu, kterou si společnost od člověka žádá. Zabezpečit rodinu znamená sehnat bydlení, sehnat bydlení znamená zadlužit se, dluhy vás nutí brát si přesčasy, přesčasy vám vezmou volný čas, volný čas vám vezme zbytek vlastní realizace - nejste nic, a přesto máte radost, že jste společnost."


Společnosti je sbírka osmi povídek mladého spisovatele Josefa Königa, která vychází v nakladatelství Dobrovský s.r.o. v edici Knihy Omega. Má pouhých 121 stran a zajímavé grafické zpracování i obálku.



Již prolog zaujme svojí originalitou - čisté duše těsně před narozením si v obchodě kupují výbavu se kterou vstoupí do života.

Následuje osm povídek o obyčejných lidech, kteří hledají své místo ve společnosti. Povídky   jsou spolu lehce vzájemně propojené. Tyto povídky vznikaly postupně dva roky a autor je pro vydání mírně přepracoval, aby právě dosáhl tohoto propojení.






První povídka je erotická - o vztahu dvou lidí, který je založen na dominanci a tady mě velice pobavila pointa.

S první povídkou je lehce spojená povídka druhá o muži, který vyhrál v loterii docela vysokou částku, ale je otázka, jestli ho udělala šťastnějším

Třetí povídka - dopis ruského vojáka mladé ženě, která by možná mohla být jeho příbuznou

Čtvrtá povídka byla pro mě absolutně šokující a vůbec jsem ji nechápala, ale vysvětlení se mi dostalo v šesté povídce.

Pátá povídka je o ženě, která trpí závislostí, která ji už ohrožuje na životě. Zde jsem nemohla najít spojitost, ale nakonec jsem ji našla

Povídka šestá je o týrané ženě, která má strach, že neochrání své děti a je zároveň adresátkou dopisu

Povídka sedmá vypráví o její dceři, která se živí hodně kontroverzní věcí

Povídka osmá o ženě, která se  coby pokladní v supermarketu stylizuje do role Jánošíka, kdy se snaží pomáhat chudým

V epilogu se vracíme znovu k duším, které se vrátily zpět a vzpomínají na všechno co zažili. A nové duše už se chystají….





Tahle knížečka je hodně zajímavá. Povídky jsou trošku syrové a možná nesednou každému. Z některých na mě šla mírná úzkost a abych se dobrala a pochopila propojení, musela jsem si je přečíst několikrát. Mapují několik desetiletí, protože např. v povídce třetí, ve které píše voják Anetě, je teprve krátce po porodu dcery, která je v jiné povídce už dospělá.

Určitě doporučuji náročnějším čtenářům, kteří u čtení rádi přemýšlí a baví je “přehrabovat” se v textu a neustále nacházet něco nového a tím stále lépe chápat smysl povídek.

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Omega.

Společnosti si můžete zakoupit zde


středa 30. května 2018

KNIŽNÍ PŘÍRŮSTKY # 7

Jak jsem slibovala posledně, dnes vám chci ukázat tři knížky od českých autorek, z nichž dvě jsou horké novinky a jedna starší z Levných knih.



Z Knižního klubu jsem si objednala tyhle dvě krásky:


HOUBAŘKA - Viktorie Hanišová

Anotace: Viktorie Hanišová debutovala v roce 2015 nadšeně přijatým románem Anežka o komplikovaném vztahu matky a adoptivní dcery, o skrytém rasismu a stereotypech. Také v pozadí nového příběhu je ukryto rodinné tajemství, které si hrdinka odnáší ze svého dětství a na které se snaží zapomenout. Jenže lze skutečně uniknout tomu, co se už jednou stalo?
Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si nazuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a za pár stovek je prodává. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Avšak co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním.



Přiznám se, že Viktorii Hanišovou jsem neznala, ale Houbařka mě zaujala a také vím, že české spisovatelky mě ještě nikdy nezklamaly :)




DĚDINA - Petra Dvořáková

O Petře Dvořákové jsem už slyšela v souvislosti s její předchozí knihou Sítě, kterou jsem si koupila vloni na Světě knihy, ale ještě jsem ji nečetla.
Dědina mě zaujala hned a musím říct, že nejvíc mě upoutala obálka, protože je krásná a nostalgická. Talíř a kostkovaný ubrus snad z dětství u babičky známe všichni :)



Anotace: Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, příběh jedné současné vesnice vyprávěný očima jejích obyvatel.
Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hospodářství, když je potřeba toho tolik napravit na polích zničených v družstvu. Vavirci počítají, kde by mohla ukápnout další koruna, dobrosrdečná prodavačka Maruna se snaží být s každým zadobře a řezník Láďa se dobývá pod cizí sukni. A malá Petruna? Ta chvilku neposedí.
Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulé rány. Svižné vyprávění, které nikoho nesoudí a co je podstatné - nenudí.




MY DOKONALÉ - Klára Mandausová

Kláru Mandausovou si pamatuji coby šéfredaktorku nějakého časopisu pro ženy a o této knize vím už dlouho. Pořád jsem kolem ní kroužila, ale když jsem ji objevila v Levných knihách, už jsem neodolala…



Anotace: Schováváme si igelitky, nevíme u kadeřnice kam s kabelkou, ukazujeme na školním srazu omylem vyfocený vlastní zadek, dáváme sluneční brýle do lednice, smažíme na octu místo na oleji, zobeme pilulky, protože ubližujeme růžovým poníkům, a posíláme bývalým láskám esemesky, jejichž obsah se za střízliva bojíme vyslovit i samy před sebou.

Jsme dokonalé ženy. Občas hozené do komedie, někdy do dramatu…



Myslím, že tentokrát nebudu ani z jedné knížky zklamaná a doufám, že je přečtu jedním dechem. Jestli jste některou z nich už četli, dejte mi vědět, jak se vám líbily.

Ahoj

pondělí 21. května 2018

KNIŽNÍ PŘÍRŮSTKY # 6

Ahoj milí čtenáři,

po delší době jsem zavítala do Levných knih. A protože jsem šťastnou majitelkou dárkových  poukázek, kdykoliv jdu kolem, musím tam povinně nakouknout :)



Ale jelikož se snažím svou nakupovací vášeň poněkud krotit, mám tu pouze dva kousky a to tyto



MÁ POSLEDNÍ VÉVODKYNĚ - DAISY GOODWINOVÁ

Přiznám se bez mučení, že na téhle knížce mě v první řadě zaujala obálka, protože je krásná a romantická. A protože Panství Downton jsem sledovala, aspoň teda několik prvních řad, takže jsem neodolala…



Anotace: Cora Cashová tráví léto roku 1893 tak jako vždy se svými rodiči v úchvatném sídle na Rhode Islandu. Debutantský ples na Cořinu počest má ukázat, že rodina Cashových má vše, o čem kdo může snít, ale veřejný skandál a následná tragédie poodhalí skutečnost. Cora se svou nemilosrdnou a panovačnou matkou odjíždí do Anglie, aby splnila jedinou úlohu, k níž byla vychována - aby se vdala za muže se šlechtickým titulem a zajistila rodině jedinou věc, kterou si za za peníze nekoupí. Do Anglie s Corou putuje i její osobní komorná Berta, pyšná na to, že jako jedna z mála černošek dosáhla na tak vysokou pozici. Jenze poměry na starém kontinentě ukáží oběma, že peníze a svoboda mají za oceánem docela jinou váhu.
Když se Cora po první neúspěšné sezóně náhodou setká s vévodou Ivem z Warehamu a přes počáteční nevraživost se do něj zamiluje, nakrátko se zdá, že Anglie byla úspěšně dobyta. Sotva se však novomanželé usídlí na nevlídném Lulworthu, Cora pozná, že se zapletla do hry, jejíž pravidla jí nikdo nevysvětlil.
Má poslední vévodkyně čtenáře okouzlí atmosférou fin de siécle a vykreslí poměry aristokracie a služebnictva v době, kdy se jejich svět začal nenápadně stýkat na cestě k novému století.



TAJNÁ DCERA  - SHILPI SOMAYA GOWDA

Dojemné líčení osudů žen z různých světů, jež strhne čtenáře přesvědčivostí a hlubokou pravdivostí.


Anotace: Život doktorky Somer se odvíjí přímo ideálně: Právě se vdala a zahájila lékařskou kariéru v San Francisku. Pak ale přijde rána z čistého nebe - dozví se, že nikdy nemůže mít vlastní děti.
A ve stejném roce se v Indii chudá matka Kavita rozhodne zachránit novorozenou dceru před jistou smrtí tím, že ji odloží do sirotčince. Ten krok ji bude pronásledovat až do konce života a ovlivní nejen její osud, ale i osud ženy na opačném konci světa.
Somer s manželem adoptují Ašu z bombajského sirotčince. Aša prožije ve Státech šťastné dětství, přesto však pátrá po svých indických kořenech i po tom, proč ji biologičtí rodiče odložili. Nakonec dospěje ke smíření s oběma protichůdnými světy, do kterých patří.
Román Tajná dcera ukazuje nevyzpytatelné cesty osudu i dalekosáhlé důsledky, jež má každé naše rozhodnutí pro nás i naše rodiny, včetně neporazitelné síly lásky ve všech jejích podobách.



Od této spisovatelky už vlastním knížku Zlatý syn, na kterou jsem slyšela jenom chválu a přiznám se, že po Tajné dceři jsem pokukovala už před rokem. Takže, jsem byla nadšená, když jsem ji našla v Levných knihách  doslova za pár korun. Díky! :)



Tak to je pro dnešek všechno, jestli jste některou z knížek četli, budu ráda, když mi napíšete, jak se vám líbila. Příští přírůstky budou ve znamení českých autorek, tak se těšte.

Mějte se krásně

Ahoj

pátek 18. května 2018

V ÚKRYTU - LIZ NUGENT


ORIGINÁLNÍ NÁZEV: LYING IN WAIT
PŘEKLAD: MICHAELA DVOŘÁKOVÁ
ŽÁNR:  THRILLER
POČET STRAN: 376
VYDAL: DOBROVSKÝ S.R.O. V EDICI KNIHY OMEGA
ROK VYDÁNÍ: 2018



V Úkrytu je psychologický thriller irské autorky Liz Nugent, která pracuje pro film a televizi. Píše rozhlasová dramata, televizní hry i povídky a animace pro děti. V roce 2014 vyšla její prvotina, román Hádanka jménem Oliver, jejíž vydání nakladatelství Dobrovský právě připravuje. Hádanka jménem Oliver získala cenu za nejlepší irský kriminální román roku a jestli bude tak dobrý, jako V úkrytu, máme se na co těšit.

Jak už jsme zvyklí, hlavní hrdinkou psychologických thrillerů jsou v mnoha případech ženy středního věku a ani tento není vyjímkou. Ale troufnu si říct, že postava Lydie předčí všechny představy o psychicky narušené osobě. Nejlépe se o tom přesvědčíte na vlastní oči při četbě tohoto románu a připravte se na něco opravdu nečekaného.






Román se skládá ze tří částí. První část se odehrává v roce 1980 a hned v úvodní větě se dozvídáme hodně podstatné informace…

"Můj manžel Annie Doyleovou zabít nechtěl, ale ta prolhaná tulačka si to zasloužila."


Takže známe oběť, známe vraha a to hned v první větě. Co neznáme je motiv, proč to udělal a co měla společného tulačka, zlodějka, feťačka a prostitutka se ctihodným soudcem Andrewem, manželem Lydie.

Příběh je střídavě vyprávěn z pohledu třech osob, Lydie, jejího syna Laurence a Karen, sestry Annie.

Lydia je žena, která je zvyklá, že se o ni vždycky někdo postará. Po otci převezme péči o ni její manžel Andrew, kterého jí vybral otec a vše se zdá zalité sluncem do doby, než Andrew díky špatné investici přijde o všechny úspory a nastává otázka, jak si udržet nákladný život na který je Lydia zvyklá, ale hlavně luxusní rodinné sídlo v Avalonu, které skrývá pár tajemství.




Laurence je obtloustlý teenager, který má plno mindráků kvůli své tloušťce. Onoho večera, kdy zemřela Annie byl svědkem divného chování svého otce, kterého přistihne při lži policii. Brzy si spojí dvě a dvě dohromady a je šokován zjištěním, že jeho otec je zřejmě vrah. Po jeho smrti je nucen předčasně dospět a starat se o matku, která je na něm citově a nyní i finančně  závislá

Karen, sestra Annie, se nemůže smířit se zmizením svojí sestry a na vlastní pěst se po ní snaží pátrat…


Nechala jsem kondolence na hromádce, aniž bych je otevřela. Polykala jsem prášky na uklidnění, abych zapomněla na bolest, ale zastínily jen to nejhorší a zabránily vzrůstající panice, aby mě ochromila. Bylo mi čtyřicet osm. Laurence byl všechno, co jsem měla - můj chlapec, který rostl až moc rychle. A byla jsem vyděšená z toho, že už moc dlouho nebude chtít být moje dítě.



Ve druhé části se posuneme o pět let, do roku 1985, kde se osudy všech tří vypravěčů spojí. Je třeba velké chytrosti a trošku manipulace, aby některé věci zůstaly neobjasněny, ale běda, když se některé figurky v předem naplánované šachové partii rozhodnou jinak, než je žádoucí… to potom přichází neúprosná pomsta, která odhalí hloubku šílenství, které neváhá zničit i to, co je mu nejbližší…

V kraťoučké třetí části odehrávající se až v roce 2016 se  dozvíme jak dopadli hlavní hrdinové příběhu.

Musím říct, že V úkrytu byla jedna z knih, které člověka umí vyvést z míry a to už od samého začátku. Říkáte si, že Lydia je divná, úplně vás z ní mrazí, Andrew slaboch a Laurence chudák a to ještě netušíte, co vás čeká. Díky střídání kapitol děj rychle ubíhá a vás žene zvědavost, co bude dál, ale stejně to neuhodnete. Lydia asi aspiruje na psychopatku roku. Ukrytá ve  svém domě, kde jsou zároveň pohřbená i mnohá tajemství. Tahle knížka si rozhodně zaslouží přečtení. Já na ni i po několika dnech myslím, protože fakt nechápu.


Moje hodnocení je 95 %.


Za knížku děkuji Knihám Omega, kde si ji můžete objednat.




pondělí 7. května 2018

ŠŤASTNĚ AŽ DO SMRTI - Anna Ekbergová


Originální název: KAERLIGHED FOR VOKSNE
Překlad: Michaela Weberová
Počet stran: 361
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Metafora, s.r.o.



Milujete tolik, že byste dokázali zabít?




Šťastně až do smrti je už druhá kniha Anny Ekbergové, o které jsem již slyšela díky jejímu prvnímu románu Ztracená. Co bylo pro mě překvapením, že Anna Ekbergová je pseudonymem dvojice dánských autorů Anderse Ronnowa Klarlunda a Jacoba Weinreicha, kteří svoje díla označují jako milostný thriller. Tuto skutečnost jsem zjistila až po přečtení knihy a bylo to pro mě opravdu překvapením, že ji napsali muži.

Ústředními postavami jsou manželský pár středního věku architekt Christian a Leonora, která svoji nadějnou kariéru houslistky obětovala rodině a především péči o smrtelně nemocného syna Johana. Když je vše zlé okolo nemoci zažehnáno a zdálo by se, že si manželé budou užívat zaslouženého klidu, Leonoru jednou v noci vzbudí esemeska, která přišla jejímu manželovi. Leonora zjistí, že Christian nejen, že má milenku, ale co víc, že ji dokonce chce opustit. A  na tohle ona nehodlá přistoupit.. ne po tom, co svojí rodině obětovala celý svůj život…




Christian bere svoje manželství už jako poněkud vyčpělé, ne, že by Leonoru neměl rád, ale vášeň, kterou v něm probudila jeho mladá kolegyně Zenia je něco, co nikdy v životě nepoznal a čeho už se nehodlá vzdát. Proto, když mu jeho žena začne vyhrožovat, rozhodne se, že se jí musí zbavit. Jaké je jeho překvapení, když poté, co si myslí, že je Leonora mrtvá, se ona objeví ve dveřích. Ale hlavně, jak se Leonora zachová, když si domyslí, kdo měl být zabit v lese při běhání?

Když si to shrneme, máme tu na první pohled klasický milostný trojúhelník - manžel, manželka a milenka. Ovšem v tomto případě, jsou role poněkud pomíchány a manželka rozhodně není ta nevinná chudinka…. o tom se Christian i Zenia přesvědčí doslova na vlastní kůži…


Myšlenky se promění v slzy, je na dálnici, vzdálenost dokáže udržet, nespustí ho z očí. A on se neohlíží. Samozřejmě že ne. Pokud by se ohlédl přes rameno, spatřil by ženu, která mu dala všechno. Rodinu. Dům. Život. Ženu, která ho miluje, která se obětovala. Kvůli němu, kvůli nim. Tolik černých myšlenek, nechtějí ji opustit, celá zpáteční cesta je noční můra v zemi ohavných pocitů. Co všechno by mu nejraději řekla. Že mu důvěřovala. Nechápe, jak může někdo něco takového udělat. Jak může člověk milovat, vytvořit domov a pak si prostě usmyslet, že s jinou ženou to teď bude zábavnější?

Kniha je rozdělená na tři části. První část se jmenuje Když zpívá kos a je nejdelší, přes polovinu knihy. Kosa viní Christian za všechno, co se později stalo…. ne přímo kosa, ale ten jeho zpěv, díky kterému nemůže usnout a propadá se stále víc do kolotoče stresu, strachu a nevyspání, následkem čehož udělal rozhodnutí, které mělo fatální následky… Také se zde dozvíme něco z minulosti Leonory. A že Leonora je žena, která se neopouští…




V druhé části nazvané Pták Ohnivák už je Christian ve vleku svého činu a špatného rozhodnutí. Pták Ohnivák se jmenovala skladba, s níž kdysi malá Leonora zvítězila v soutěži a i nyní, když si uvědomí, co jí chtěl manžel provést je rozhodnuta zvítězit a navíc donutit svého chotě, aby udělal všechno, co si ona přeje, jako omluvu a zadostiučinění.

Třetí část Oheň lásky je už realizací Leonořina ďábelského plánu a završením celého příběhu, který končí na svátek svatého Jana pálením čarodějnice.

Zatímco do první části mi chvíli trvalo se začíst, s každou další částí děj gradoval a já jsem zůstávala stále víc s otevřenou pusou a čekala jsem, kde je až hranice tohoto šílenství.

Mimo tohoto příběhu, který vidíme chvíli z pohledu Christiana a chvíli z pohledu Leonory tu máme ještě další osobu, vypravěče, policajta v důchodu Holgera, který v kavárně tento příběh vypráví svojí dceři Josefině při čekání na její životní událost, což se dozvíme až v závěru a má vyznít jako varování… před čím?




Linka Holgera a Josefíny mi osobně trošku rušila příběh, především proto, že do vyprávění Holger podsunoval i úvahy o svém životě, manželství a celkově vztahu k rodině a svým dcerám, ale na závěr, když jsem zjistila, proč jí to všechno vyprávěl, mi to nakonec líbilo, jen bych to možná mírně zestručnila.

Shrnutí na závěr: pro mě pomalejší rozjezd v první části knihy, ale velmi originální námět. Absolutně jsem nečekala, kam se tento příběh může posunout, zažila jsem tu waw efekt, šok a i závěr se mi líbil, i když rozhodně není pozitivní. Poselství, které z příběhu vyplývá má něco do sebe a stojí za úvahu. Ostatně citáty na toto téma se táhnou celou knihou.

Moje hodnocení 85 %

Za knížku velmi děkuji nakladatelství Metafora, kde si ji také můžete pořídit.