pátek 10. ledna 2020

MŮJ PŘÍBĚH

ŠKOLNÍ LÉTA

Už ve škole jsem byla taková dobrá dvojkařka. Ne, že bych nebyla chytrá, ale co mi rozhodně chybělo, byla cílevědomost. Po základce jsem šla na ekonomku, ale spíš kvůli tomu, že to rodičům připadalo jako dobrá volba, ostatně studovala tam téměř celá naše rodina, tak co bys vymýšlela :)

Bankovní úřednice

A po maturitě už to jelo, hned první týden v červenci nástup do banky, protože takovou skvělou práci, kde bys hledala. No jo, zaměstnání to bylo skutečně na tu dobu prestižní a i dobře placené. Akorát, že jsem tam byla pořád, od rána do večera a jelikož jsem ještě neměla děti, taky celé léto, protože taková dvacetiletá holka by si jistě nevymyslela lepší program, než být v práci.

A pak to přišlo, začalo se propouštět, jako první šli samozřejmě  potížisti a průšviháři, ale to nebyl můj případ. Já jsem byla šikovná a pracovitá. Dokonce tak moc, že paní vedoucí usoudila, že já si vlastně úplně v pohodičce najdu jinou práci, na rozdíl od těch chudáků, co to tam musí doklepat do důchodu. Dostala jsem na výběr, buď odejdu hned s odstupným nebo za rok bez peněz.

Zvolila jsem druhou možnost a od ledna jsem začala při zaměstnání vést účetnictví svému tehdejšímu příteli a plánovala, jak si časem stejně založím rodinu. A začala jsem se těšit. Že odejdu a budu žít jinak. Ale týden před tím, než jsem měla skončit, si mě zavolal pan ředitel, protože zjistil, že jsem vlastně šikovná a nechtěl by o mě přijít a nabídl mi místo obchodníka na přepážce a musela jsem se rozhodnout hned. Bylo to povýšení, jenže… Jenže já jsem věděla, jak jsou tam ty holky vynervované, jak musí plnit normy, jak tam sedí od rána do večera a čekají, která bude ta černá ovce, která si dovolí první se v půl sedmé večer zvednout a jít domů. Takže jsem řekla ne. Taková první malá vzpoura systému. Tak jsem skončila. Pamatuju si úplně přesně ten skvělý pocit, kdy jsem byla v deset dopoledne ve všední den ve městě, bylo léto, svítilo sluníčko a já jsem nebyla po osmi letech v práci. Koukala jsem jak puk, kolik je venku lidí. Jak to, že taky nejsou v práci?



A tak šel čas...

Vedla jsem účetnictví, pracovala z domu a byla jsem spokojená.

Další milník přišel asi za rok, kdy se se mnou po osmi letech rozešel přítel. Rozešli jsme se sice celkem v klidu a taky se dohodli, že účetnictví povedu dál, ale potřebovala jsem víc peněz a tak jsem začala ještě pracovat v hotelu jako recepční.

Tahle práce mě bavila, protože to bylo něco úplně jiného než v bance, práce byla jednodušší a taky jsem si připadala jako na dovolené. Jenže dvanáctky a noční. Ze začátku mě to bavilo a byla jsem ráda, že tam nemusím být každý den a mám i volné dny, jenže když jsem měla po noční, půl dne jsem prospala, do toho účetnictví, kurzy angličtiny a němčiny a začínalo mě to vyčerpávat.

To už jsem měla nového přítele, mého nynějšího manžela, který obchodoval s akciemi na burze. Jeho den byl takový, že ráno zkontroloval dění na burze, zprávy, udělal nějaké nákupy nebo prodeje akcií a měl volno. Mohl chodit po kafíčkách a na výlety, jenže já jsem byla buď v práci, po noční nebo před noční. Pak mě pozval, ať s ním jedu na měsíc do jižní Ameriky, jenže já jsem nedostala volno v práci, takže odjel sám. A když byl pryč, zjistila jsem, že jsem těhotná.

Ještě než jsem porodila stihnul koupit malý zámeček na Vysočině, v úplně dezolátním stavu a měl velkou vizi a sen, že ho opraví a budeme tam bydlet a provozovat hotel a svatební agenturu. Jenže to byl jeho sen, ne můj.  Na námitky mé a i okolí, jestli tak velké sousto zvládne finančně sebevědomně odpovídal, že jistě. Do té doby, než přišla krize na burze v Americe a následně i u nás. A celé akciové království se zhroutilo jak domeček z karet. 



Manželkou podnikatele

Já jsem byla v té době na mateřské s dcerou a posléze se synem a manžel se rozhodl, že  chce všechny peníze o které přišel zpět a to co nejrychleji. A stal se z něj workoholik, pro něhož na prvním místě byla práce, tedy podnikání. A ze mě manželka podnikatele, věčně uštvaného podnikatele, který nebyl nikdy doma, nikdy s dětmi.

A řeknu vám jednu věc. Pro spoustu žen je to sen, ale v realitě není o co stát. A hlavně věci občas nejsou takové, jak na venek vypadají. Většina lidí si totiž myslí, že podnikatel se automaticky topí v penězích. Jenže to tak vždycky není. Velká část peněz, ne-li všechny se zpravidla investují do podniku, musí být na mzdy a nákupy materiálu. Majitel bývá nezřídka až na posledním místě. Takže se nám i například stalo, že nám přestalo jet auto na silnici, protože došel benzín nebo odpojili elektřinu.
Když mi končila rodičovská, řešilo se, co budu dělat. Manželovi se moc nelíbila představa, že bych šla do práce a on by měl na krku děti a o mém čase rozhodoval někdo jiný, protože to by limitovalo i jeho podnikání, takže jsem nastoupila do kanceláře v naší firmě.

Sice jsem si po pěti letech doma připadala jako úplný mimoň, který neumí ani vyřídit telefonický hovor, ale postupně jsem se zapracovávala. Jenže obor podnikání naší firmy byl zcela mužskou doménou, navíc nové technologie, takže jsem byla neustále v nervech ze zákazníků, že nebudu něco vědět a tady jsem dostala další školu života a to, že zákazník je vždy na prvním místě, že ho nezajímá, že vám není dobře, něco nejde nebo musíte do školky pro děti. Že telefony se zvedají vždycky, v šest večer nebo o víkendu. 

A i když jsem byla manželkou majitele, poznala jsem, že svět byznysu je hodně tvrdý a několikrát se mi stalo, že jsem byla z nějakého úkolu tak vynervovaná, že mi sama od sebe "cukala" noha, protože se řešily zakázky v milionových hodnotách a byly dané pevné termíny, do kdy co musí být hotovo. A to si neumím představit, kdybych měla nad sebou normálního šéfa.




Zámecká paní 


Tohle skončilo v momentě, kdy jsem se rozhodli, že se přestěhujeme na Vysočinu do malé vesničky, kde máme zámek. Dcera měla nastoupit do první třídy a tak, aby pak nemusela měnit školu v průběhu docházky, jsem se odstěhovali do místa, kde jsme nikoho neznali a neměli tam ani pořádné bydlení. Tohle nám změnilo život o stoosmdesát stupňů, jenže bohužel ne k lepšímu, jak jsme si mysleli. Ale to je jiný příběh, který si můžete přečíst zde….

Do té vesnice jsme bohužel nezapadli, manžel pořád honil peníze, byl věčně pryč a já sama s dětmi na samotě. Někdy jsem za celý den s nikým nepromluvila ani slovo, netekla nám voda a pořád byly nějaké problémy s bydlením.

Také s penězi , které jsme neměli ani na běžné fungování, natož na opravu zámku, což je opravdu černá díra na finance.  A také naše manželství začalo jít od desíti k pěti. A v téhle fázi jsem se poprvé v životě dostala ke kartářce. A ta mi kromě jiného řekla, že mám moc dětí, že jsem měla mít jen jedno dítě a věnovat se kariéře. Tak to jsem málem spadla ze židle. Zrovna já. V rodině, kde se vše přizpůsobovalo podnikání mého muže a kde jsem já byla věčně bez peněz. Ono se to nakonec vždycky nějak udělalo, ale já jsem žila permanentně v nedostatku, pořád s lehkým mínusem na účtě.





Podpatky v hlíně

Kartářka mi řekla, že budu dělat něco na internetu, že mě to bude velmi bavit, bude to pro mě zábava. Že si všichni budou myslet, že strašně pracuju ale já si to budu užívat. V duchu jsem si říkala, že takovou práci bych teda chtěla vidět. A taky mi řekla, že se to bude týkat krásy, zdraví a kosmetiky. No, tak to už jsem si řekla, že je úplně mimo. A ona mi řekla, že ale vidí, že ještě dva roky nic dělat nebudu a se znechucením se se mnou rozloučila. 

A já jsem se opravdu ještě nějaký čas "plácala". Ale protože miluju čtení, založila jsem si úplně sama blog o knížkách. Byl to boj, protože jsem neuměla nic, ale podle různých návodů jsem se do toho pustila. Začala jsem psát knižní recenze pro nakladatelství a můj život se opravdu odehrával z velké části na síti. Jenže jinak bych se asi zbláznila. Tohle  všechno bylo hezké, ale peníze z toho nikde. 



Světlo na konci tunelu

A manželská krize vrcholila. Každý jsem se uzavírali do svého světa.  Nakonec jsem řekla, že se stěhuju zpátky do města a najdu si práci, abych byla finančně nezávislá a opravdu jsem se vrátila. Jenže jak jsem byla zvyklá, být doma, najednou jsem zjistila, že se mi nechce sedět celý den v kanceláři. A hlavně, že mě úředničina nebaví.

A děti, i když už jim bylo devět a jedenáct, ale byli zvyklí, že jsem pořád doma, že je ráno vypravím do školy, odpoledne jsem doma. Že potřebuju tu svobodu, kterou jsem do té doby měla. A taky mi bylo jasné, kolik si maximálně můžu někde v práci vydělat. A tak jsem pořád přemýšlela, co teda budu dělat, až se ke mě jednoho dne dostala příležitost o které jsem od první chvíle věděla, že to je přesně to, co chci a potřebuju.




Dostala jsem se do projektu, který je splněným snem. Dostala jsem se skrz něj k osobnímu rozvoji a poznala jsem spoustu skvělých lidí, hlavně žen.

Je to podnikání, ale ne to klasické, které ničí zdraví a životy lidí věčným stresem a nedostatkem času. Je to podnikání, kdy nepotřebujete zaměstnance, ani sklady. Kdy vám stačí jen telefon a notebook a můžete podnikat odkudkoliv, kde je internet. Jeho podstatou je pomáhat lidem, navazovat vztahy. Jste svým vlastním pánem, sami si řídíte podnikání tak, abyste se cítili dobře a přitom jste v komunitě, kdy vám vždy poradí, pomohou, povzbudí.

Až po pár měsících mi došlo, že to je ono, o čem mluvila ta kartářka, že se shoduje obor i načasování, takže já vím, že i když jdu občas temným údolím, což je normální, jsem tady správně. A najednou, konečně snad poprvé v životě mám cíl a vím, co chci.

Došlo mi, že věci, které k vám mají přijít přijdou, až bude jejich čas. Že člověk musí vědět, ne, co nechce, ale co chce a že musí věřit svým snům a postupně si je plnit, i když třeba malými krůčky. Život je jednosměrka, ani minutu nevrátíme zpět a každý okamžik je novým začátkem od toho, co bylo… A že směňovat čas za peníze, je opravdu nevýhodný obchod...


neděle 29. prosince 2019

V PODEZŘENÍ - MICHAEL ROBOTHAM



Autorka recenze: Romana Bartoníková

ORIGINÁLNÍ NÁZEV: THE SUSPECT
PŘEKLAD: ALEXANDR NEUMAN
POČET STRAN: 356
ROK VYDÁNÍ: 2015
NAKLADATELSTVÍ: MOBA

 Kniha ze série thrillerů o psychologovi Josephu Oloughlinovi

Jeden nebezpečný psychopat.
Jedna mrtvá žena.
A jeden muž, který může ztratit vše...


     Kniha o psychologovi Josephu Oloughlinovi, který se díky svému povolání setkává s různě narušenými lidmi. Žije poklidný život se svojí manželkou a dcerou než jim klid naruší jeho nemoc a objevení mrtvoly jeho bývalé pacientky...

     Joe se ne vlastním přičiněním zaplétá do případu vyšetřování násilného úmrtí, ze kterého nakonec vyjde jako podezřelý.

     Aby se očistil z nařčení, sám se vydává pátrat po vrahovi a přichází na další nevyřešená úmrtí, která spolu zdánlivě nesouvisí.

     S nasazením vlastního života dává dohromady detaily, které nakonec vedou k dopadení vraha a vyřešení celého případu.



Matrace pod mými boky a rameny je tvrdá jako beton. Od okamžiku, kdy uléhám, mi v uších pulsuje krev a moje mysl běží jako o závod. Rád bych se ponořil do sladké prázdnoty. Místo toho mě pronásledují nebezpečné myšlenky, zesílené mou představivostí.


     Kniha je velmi čtivá, napsaná stylem, který Vás nenechá knížku odložit z ruky. Je velmi zajímavé, jak psycholog dokáže podle řeči těla přečíst myšlenky a odpovědět si sám na spoustu otázek.

     V knize se setkáváme s problémy partnerských vztahů, důvěry, komunikace a nevěry.

     Hezky popsán je vztah v rodině, kde si člověk uvědomí co má až když mu teče do bot a začne místo odsuzování naslouchat a přijme pomocnou ruku. Je i o strachu o milované osoby, o tom kam až dokážeme z lásky k druhým zajít.

     Joe je velmi chytrý muž, který pochopil, že spolehnout se musí sám na sebe, poprat se se svojí nemocí a být vděčný za to co má.

     Je to moje druhá kniha od tohoto autora a určitě ne poslední, protože jeho styl psaní je velmi chytlavý a napínavý, jak vše nakonec dopadne. Navíc Joe je sympatický chlap v mých letech :-)


pondělí 2. prosince 2019

JAK SI LUXUSNĚ VYČISTIT A OMLADIT PLEŤ POUZE ZA 2 MINUTY


Dnes bych vám chtěla představit mého miláčka, bez kterého už nedám ani ránu a kdykoliv někde jsem, musí tam být se mnou. Bez něj si prostě přijdu špinavá a můžu říct, že bez něj nevyjdu z domu :) Řeší totiž i ranní otoky pleti a tak celkově si připadám osvěžená. Je to jako čištění zubů, také byste bez vyčištěných zubů nikam nešli

O co se jedná?

Je to antiaginová technologie primárně určená na čištění pleti a odstraňování make-upu americké vědecko výzkumné společnosti, která  s věkem bojuje tím, že působí přímo v buňkách, kterým dodává své patentované přípravky se složkou ageLoc, která zabraňuje stárnutí pleti. Tuto účinnou složku obsahuje i čistící gel, který je dodávaný společně s mašinkou a vydrží opravdu dlooouuuhooo, čtyři až pět měsíců, protože ho stačí použít jen trošku. Navíc si pro každý typ pleti můžeme vybrat, protože gelů je pět typů - pro normální, suchou, mastnou, citlivou a problematickou aknózní pleť.




Jak to funguje?

Patentovaná hlavice je z lékařského silikonu s aktivním stříbrem a vykonává protisměrný pohyb, čímž rozvibrovává buňky v pleti, které jsou nuceny se rozpohybovat a pohybovat se jako zamlada, čímž začnou znovu vytvářet protein, který se nám tvořil a tím se pleť sama omlazuje.
Dále se nám vyhlazují vrásky, zmenšují póry a pleť je rozjasněná, šťavnatá a vypadá mladě.





Jak na to?


Úplně jednoduše :) :) :) Lumi Spa má pouze jedno tlačítko, které je nastavené na dvě minuty a po půl minutě krátce změní pohyb, abychom věděli, že se máme přesunout na další partii obličeje. Tedy jedna tvář, čelo, druhá tvář a brada, ale každý má svůj způsob, jak se lumíluje. Když budete moc tlačit nebo s ním budete pohybovat moc rychle, mašinka vás upozorní. Je totiž chytrá.



Pro koho je určený?


Lumi Spa je určený jak pro ženy, tak i pro muže a lze ho používat v každém věku, nemusíme čekat na první vrásky a povadlou kůži. Vzhledem k tomu, že je k dispozici i gel pro aknózní pleť, je vhodný i pro puberťáky, kterým akné hodně zlepšuje.






Ale to ještě není všechno….


Letos v červnu přibyl k Lumi Spa oční nástavec Lumi Spa Accent, který se nám postará o redukci otoků, povislých víček a očních vrásek a to opět za pouhé dvě minutky. K dostání je speciálním očním krémem, samozřejmě s technologií ageLoc, který se extra jemnou silikonovou hlavičkou opět zapracuje do okolí očí, pod oči a pod obočí.






Kde se dá sehnat? 

Na tomto odkazu si jej můžete objednat přímo u dodavatele a bude vám doručen skoro až do koupelny :) :)
Shopík pro krásu


Po 2 minutách je pleť šťavnatější, vypadá svěžejší a jsou zmenšené kruhy pod očima, zvětšené oči. Já už tuto technologii používám několik měsíců, stejně jako další anti-aging technologie :)

čtvrtek 28. listopadu 2019

MUŽ, KTERÝ UŽ NIKDY NEBUDE SPÁT VEDLE MĚ


AUTOR: SILVIA ARAZIOVÁ
ORIGINÁLNÍ NÁZEV: LA SEPARACIÓN
PŘEKLAD: JANA SUCHÁNKOVÁ
POČET STRAN: 171
ROK VYDÁNÍ: 2019
VYDAL: GRADA PUBLISHING, A.S. POD ZNAČKOU METAFORA



Intimní příběh o konci manželství a lásce, která i přesto trvá

Silvia Araziová, argentinská spisovatelka, je jedna z největších současných vypravěček Latinské Ameriky. Z latinskoamerických autorek mám velmi ráda Isabel Allende, a proto jsem si vybrala tento román, abych se seznámila s další latinskoamerickou spisovatelkou.

Příběh začíná během poslední společné noci Lucie a Pedra, manželů ve středním věku, kteří se rozhodnou, že už spolu nechtějí žít. Mají pocit, že jejich manželství je vyčpělé a převládá v něm lhostejnost.

Odmlčí se.
“Jenže jsou tu děti. Člověk musí myslet hlavně na ně. A co ty, máš děti?”
“Ano, mám dceru.”
Podívá se na mě. Vinná, říkají její oči.
“Tvůj muž měl dobrou práci?”
“Velmi dobrou.”
“Bil tě? Pil?” Osuší si pot z horního rtu a šeptem dodá: “Bral drogy, holka?”
“Ne, nic takového.”
“Tak ti běhal za jinou?”
“Ne. Myslím, že ne.”
“Tak jako tak, každej chlap je na ženský, holka. Maj to v genech. Důležitý je, aby tě respektoval, nesváděl tvou sestru ani tvou nejlepší přítelkyni, a už vůbec ne tvou paní na úklid. Jinak ať si dělá, co chce. Uděláš ze sebe hloupou a je to vyřešené.
Zase se napije vody a osuší si pusu krajem ručníku. Potom se zeptá:
“A proč jsi od něj teda odešla?”

Lucie si řeší problém mnoha žen, které mají zdánlivě ideálního partnera, ale přesto nejsou šťastné a neví, zda poslechnout rozum a nebo se řídit srdcem.

Román je členěný do krátkých kapitol, ve kterých Lucie přemýšlí nad svým životem. Řeší vztah s manželem, ale taky se hodně vrací do dětství, k manželství svých rodičů, ke svému vztahu s matkou, otcem, dcerou. Ale také k dalším mužům, kteří vstoupili do jejího života po Pedrovi.



Knížka má melancholický nádech a rozhodně bych ji nezařadila do klasické červené knihovny, i když vyšla v edici7lásky. Není to prostoduchý románek a spíš bych ji doporučila náročnějším čtenářkám. Je to  rekapitulace života ženy středního věku, která nyní začíná znovu od začátku. Příběh není ukončený, což nemám moc ráda, ale já jsem z něj pochopila, že nikdy neříkej nikdy…

Moje hodnocení je 70 %





Děkuji nakladatelství Metafora za recenzní výtisk.

Knížku si můžete pořídit zde

pondělí 26. srpna 2019

PRVOK, ŠAMPON, TEČKA A KAREL


AUTOR: PATRIK HARTL
POČET STRAN: 230
ROK VYDÁNÍ: 2018
VYDÁNÍ: 5.
NAKLADATELSTVÍ: BOURDON


Patrika Hartla už myslím není třeba představovat. Střídavě se věnuje divadelní, filmové a televizní režii. Kniha Prvok, Šampón, Tečka a Karel je jeho literární prvotinou.
Tento román zaujme už především netradičním názvem, který ale znamená jména, nebo spíš přezdívky čtyř hlavních postav. Bývalí spolužáci se setkají po letech na třídním srazu a bilance jejich životů je tristní. Zatímco někdo má pocit, že jeho život stojí za houby dlouhodobě, někdo čelí aktuální životní krizi. Když skončí nad ránem opilí namol, vymyslí hru, při které si mají dokázat, že ještě nejsou srágory patřící do starého železa a že ještě umí žít a bojovat za své sny. To ale ještě netuší, jak tato hra změní jejich životy…

¨Akorát o tu odvahu už jsme přišli. Teda aspoň já určitě.”
Karla ta úvaha zaujala. Ale tvářil se skepticky.
     “To je normální. V šestnácti je odvážnej každej. Člověk má nulovou odpovědnost a ještě si nestačil nabít držku. To je pak přirozený, že se cítí líp, než v osmatřiceti.
Prvok si dlouze říhnul.
     “To je sice pravda, ale já mám pocit, že jsem se nějak zesral moc. Na gymplu jsem měl pocit, že když zabojuju, zvládnu cokoliv. A teď už jsem po těch dvaceti letech tak zfackovanej, že se bojím uprdnout.”
     Karel taky udělal kouli a hodil ji za tou Prvokovou rozpuštěnou.
     “Fakt myslíš, že ti v šestnácti bylo líp? Nepřipadals mi tehdy jako moc velkej suverén.”
     Prvok trpce přikývnul.
     “To sice ne, ale rozhodně jsem se cejtil svobodnější. Akorát jsem ještě netušil, co mě čeká. Takže jsem byl tak blbej, že jsem si to neuměl užít.”

Přiznám se, že v současné době je Patrik Hartl asi jedním z mých nejoblíbenějších spisovatelů a zatím mě nezklamala ani jedna jeho kniha. I když tu první,co jsem četla, Malý pražský erotikon asi žádná zatím nepřekonala.



Jeho styl je pořád tentýž. Děj se odehrává v současnosti a je psaný lehkou hovorovou formou, takže se velmi dobře čte a stránky rychle ubíhají. Pro peprné výrazy se zde nejde daleko a občas je člověk nucen se smát nahlas a nebo předčítat vtipné pasáže svému okolí. Patrik ale umí svým postavám taky pěkně naložit, takže od něj můžeme čekat všechno. Místy mi u jeho románů tečou i slzy dojetí. V tomto dílku mě trochu zklamal konec, ale nelze autorovi upřít, že jsem takový závěr nečekala. 

Kdo si chce při čtení odpočinout a pobavit se, rozhodně si knížky Patrika Hartla přečtěte. Já tuhle, která je třetí, co jsem od něj četla hodnotím 80 %.

P. S. A taky miluju ten jeho smích :)

středa 14. srpna 2019

ZNÁTE HOUSENICI ČÍNSKOU, KTERÁ ZVYŠUJE SPORTOVNÍ VÝKONNOST A PRODLUŽUJE ŽIVOT?




Já jsem o ní slyšela poprvé od mojí kamarádky. Její známá díky ní uběhla půlmaraton a to jí rozhodně není dvacet :)
Takže jsme si na ni posvítily a zjistily jsme, že nejen, že zvyšuje sportovní výkony, ale je i hodně prospěšná pro zdraví...


CORDYCEPS SINESIS - HOUSENICE ČÍNSKÁ


CORDYCEPS SINESIS je houba, ale zároveň i hmyz, která se vyskytuje ve vysokohorských
oblastech nad 3500 m, hlavně v oblasti Himalájí, na Tibetské náhorní plošině.
Během dvouletého vývoje v zemi snáší dlouhé hladovění, chlad a nedostatek kyslíku,
a díky tomu je tělo této houby bohaté na živiny a specifické enzymy.

V Číně je cordyceps tradiční lék. Stojí na stejné úrovni jako Reishi a ženšen.
Číňané znali cordyceps jako “zázračné boží dílo”

Používá se již více jak 5000 let jako zdroj energie, k upevnění zdraví a léčbě řady
neduhů a byl klasifikován jako “prodlužovač života”, je určen pro obě pohlaví.



NYNÍ ZPOZORNÍ BĚŽCI A SPORTOVCI VŠEOBECNĚ
 Od roku 1993, kdy skupina čínských sportovců překonala devět světových rekordů, přitahuje pozornost široké veřejnosti a zdravotníků zabývajících se sportovní medicínou. Cordyceps napomáhá zvýšení vitality, energetických hladin a výdrže. Stal se jedním ze špičkových sportovních doplňků stravy pro světové atlety


CORDYCEPS JE STEJNĚ SILNÝ JAKO KORTIKOIDY, ALE BEZ VEDLEJŠÍCH ÚČINKŮ, POSILUJE JÁTRA A LEDVINY, LZE JEJ UŽÍVAT DLOUHODOBĚ BEZ VEDLEJŠÍCH ÚČINKŮ. DÁLE SNIŽUJE STRES, ZLEPŠUJE SÍLU A FYZICKOU I DUŠEVNÍ ODOLNOST, POMÁHÁ REGULOVAT STRESOVÝ HORMON TĚLA, KORTIZOL, ZVLÁŠŤ PO CVIČENÍ




AKTIVNÍ SLOŽKY CORDYCEPSU


CORDYCEPIN
- má PROTIRAKOVINNÉ,
ANTIVIROVÉ a PROTIPLÍSŇOVÉ účinky, posiluje IMUNITU

ADENOSIN 
  • ZLEPŠUJE VYUŽITÍ KYSLÍKU BUŇKOU
  • ZLEPŠUJE VISKOZITU KRVE A PODPORUJE SPRÁVNÉ PROKRVENÍ SRDCE, MOZKU A SEXUÁLNÍCH ORGÁNŮ
  • SNIŽUJE KREVNÍ TLAK
  • PŮSOBÍ NA SPRÁVNÝ SRDEČNÍ RYTMUS (LÉČÍ SRDEČNÍ ARYTMIE)
  • DODÁVÁ ENERGII

KYSELINA CORDYCEPINOVÁ
  • POSILUJE IMUNITU
  • ZLEPŠUJE METABOLISMUS
  • PREVENCE KRVÁCENÍ DO MOZKU
  • PREVENCE TROMBÓZY
  • PREVENCE INFARKTU MYOKARDU
  • POMÁHÁ PŘI ASTMATU

POLYSACHARIDY
  • ZVYŠUJÍ IMUNITU
  • PODPORUJÍ DETOXIKACI
  • PŮSOBÍ JAKO SILNÝ ANTIOXIDANT

A protože já si ráda všechno zkouším na vlastní kůži, rozhodla jsem se, že si jej také otestuji. Kdo by se chtěl ke mně přidat a dostat speciální VIP cenu a třeba mi pak napsat krátkou recenzi, napište mi :)

A rovnou pořídit si ho můžete ZDE