sobota 21. března 2020

DIVOKÁ LABUŤ a jiné příběhy


AUTOR: MICHAEL CUNNINGHAM
ILUSTRACE: YUKO SHIMIZU
ORIGINÁLNÍ NÁZEV: A WILD SWAN AND OTHER TALES
PŘEKLAD: VERONIKA VOLHEJNOVÁ
VYDALO: NAKLADATELSTVÍ BARONET
ROK VYDÁNÍ: 2016
POČET STRAN: 137


Michaela Cunninghama asi nemusím představovat, jeho nejznámější román HODINY získal několik literárních ocenění a byl i zfilmován. A právě proto mě v Levných knihách zaujala tato jeho útlá knížečka, tím spíš, že byla jen za 19 Kč. 

Divoká labuť je soubor klasických pohádek, ale prosím vás, dětem je nečtěte. Nejsou to totiž pohádky pro děti. Pohádky jsou přetvořené a hozené do současnosti. Je v nich hodně hořkosti, smutku a ironie. Při čtení některých mi bylo fakt smutno, u některých jsem se bavila.



Máme zde pohádku Sedmero krkavců, která nám ukazuje jaký život vede princ po zrušení kletby, které se ale nepovedlo tak docela. Příběh báby z perníkové chaloupky. O líném Jackovi a kouzelných fazolí - tento se mi líbil nejvíc, protože byl psaný krásně ironicky a vtipně.

Nic to ale nemění na faktu, že její syn prodal krávu za hrst fazolí. Matka je vyhodí oknem a pošle ho spát bez večeře.
Pohádky jsou obecně vzato poučné příběhy. V pochmurnější verzi téhleté by matka i syn umřeli hlady.
A z toho by plynulo poučení: matky, snažte se své imbecilní syny vidět realisticky, bez ohledu na to, jak okouzlující jsou ty jejich poťouchlé úsměvy, jak dojímavě působí rozcuchaná tmavě zlatá hříva. Když si je budete idealizovat, když budete trvat na tom, že mají přednosti, jež jim zjevně chybí, když se budete zuby nehty držet své slepé naděje, že jste vychovaly moudré dítě, pevnou oporu ve stáří...tak se pak nedivte, když upadnete v koupelně a zůstanete tam ležet celou noc, protože váš synáček někde až do rána nasává s kamarády.

Šípková Růženka, které už její manžel princ leze trošku na nervy. O tom, jak je důležité si dobře vybrat své tři přání. O malém skřetovi, který měl plán, jak získat vytoužené dítě. O cínovém vojáčkovi a jeho manželské krizi s baletkou. Krásku a zvíře, ta mě šokovala asi nejvíc, sexuální otevřeností.  Lociku a o princi a princezně, jak spolu žili až do smrti. Některé by možná chtěly přečíst vícekrát a trošku nad nimi popřemýšlet.



Noo, opravdu hodně zvláštní knížka a jsem ráda, že ji mám za sebou. Její ponurou náladu dokreslují černobílé ilustrace japonské ilustrátorky Yuko Shimizu. Hodnocení nedávám, kdo si chce dopřát něco úplně jiného, trochu hořkosti a zvrácenosti, tak si ji přečtěte, zvládnete to za jeden den.


pátek 20. března 2020

JAK MYSLÍ MILIONÁŘI

Staňte se mistrem ve hře financí

AUTOR: T. HARV EKER
ORIGINÁLNÍ NÁZEV: SECRETS OF THE MILLIONAIRE MIND
PŘEKLAD: MARTIN JAROŠ
VYDALO: NAKLADATELSTVÍ PRÁH
ROK VYDÁNÍ: 2006
POČET STRAN: 162


T. Harv Eker, autor, podnikatel a motivační řečník nás ve své knize učí, jak myslí bohatí lidé.

“Bohatí lidé uvažují jinak než chudí. Zkuste přemýšlet jako oni, finanční úspěch vás nemine!¨


K téhle knížce jsem se dostala asi před rokem a dlouho jsem ji měla rozečtenou. Musím říct BOHUŽEL. Pro mě bohužel. Autor nás zde totiž učí, jak myslet, abychom se stali magnetem na peníze a hlavně, co pro to musíme udělat.



Knížka je rozdělená na dvě části. V té první nám Harv objasňuje, proč zacházíme s penězi tak, jak zacházíme a proč tím pádem máme takové výsledky, jaké máme, tzn. že jsme chudí, nebo bohatí. Většina lidí tedy chudí :) :) Učí nás si uvědomit, jaké je NAŠE FINANČNÍ PODVĚDOMÍ a kde jsme k němu přišli, proč je máme nastavené tak, že bud neumíme peníze vydělat, nebo je vyděláme, ale zase je utratíme, nebo neumíme znásobit. Musím konstatovat, že tady mi hodně věcí “docvaklo”. Uvědomila jsem si svoje finanční podvědomí a pochopila jsem, jaký mám vytvořený vztah k penězům. Tohle je opravdu hodně důležité pochopit, aby se člověk mohl posunout dál. Od teorie k praxi :)

V druhé části se podíváme na to, JAK MYSLÍ BOHATÍ. Harv nám naservíruje sedmnáct zásad, které odlišují bohaté lidi od střední třídy a chudých. A skutečně, vše začíná u MYŠLENKY. Protože MYŠLENKY VEDOU K POCITŮM, POCITY VEDOU K ČINŮM, ČINY VEDOU K VÝSLEDKŮM. Ten, kdo se zabývá osobním rozvojem, tomu nebudou tyhle poznatky cizí, je to vlastně základ seberozvoje. Zamyslet se a začít se učit řídit svoji mysl, aby pracovala pro mě ne proti mě.



Celou knihou se táhnout tzv. POSTŘEHY DO PENĚŽENKY A DEKLARACE, které bychom si měli neustále opakovat a uvědomovat. NEJLÉPE SI JE VYPSAT A NEUSTÁLE SE K NIM VRACET.

Další věcí jsou ÚKOLY PRO BUDOUCÍ MILIONÁŘE. Úkoly, které je ale třeba opravdu splnit, uvést je z teorie do praxe.

Harv píše svoji knihu lehce, občas jsou zde i úsměvné, ironické poznámky, takže tento styl mi vyhoval, ale POZOR, taky svým čtenářům nic nedaruje a opravdu umí udeřit hřebíček na hlavičku a občas do vás pěkně kopne. Ale jak sám vysvětluje, dobrý kouč musí umět svého svěřence vyburcovat, otevřít mu oči a posunout mu hranice, vystrčit ho z komfortní zóničky, protože jak víme, komfortní zóna je krásné místo, ale nic tam neroste. Aby byl člověk úspěšný a tím pádem bohatý, musí na sobě neustále pracovat a růst  a s tím roste i jeho bohatství.

Nikdo nevyskočí z dělohy jako finanční génius. Bohatí lidé se naučili, jak uspět v peněžní aréně - a vy to umění můžete ovládnout také. Když to dokázali oni, proč ne vy!
Když chcete zbohatnout, nemůžete myslet jen na tučné konto a kupu šperků v sejfu. Bohatství spočívá i v tom, jak se rozvíjí naše osobnost a mysl. Prozradím vám tajemství, které zná jen málo lidí: nejrychlejší metoda, jak získat a udržet majetek, je pracovat na sobě. Musíte vyrůst v člověka, který přitahuje úspěch. Vzpomeňte si, vnější svět je jen odrazem vašeho vnitřního světa. Vy jste jako kořeny, vaše výsledky jsou ovoce.

Jestliže se chcete opravdu stát bohatým, nestačí tuto knížku pouze přečíst, ale přečíst a neustále se k ní vracet, aby se vám dostala až pod kůži a hlavně do hlavy a taky provádět praktická cvičení a pracovat na sobě. Takže nám přeji hodně úspěchů v trénování naší budoucí milionářské mysli :) :)


čtvrtek 19. března 2020

SOVA - SAMUEL BJÖRK


AUTOR: SAMUEL BJÖRK
ORIGINÁLNÍ NÁZEV: UGLEN
PŘEKLAD: EVA DOHNÁLKOVÁ
VYDALO: NAKLADATELSTVÍ PLUS
ROK VYDÁNÍ: 2017
POČET STRAN: 398





Když je v lese nedaleko Osla v podivném hnízdě ze sovího peří nalezeno mrtvé tělo sedmnáctileté dívky, je k vyšetřování opět povolána dvojice detektivů Holger Munch a Mia Krügerová, které už známe z předchozího dílu V lese visí anděl.



Tento díl mě chytnul hned, nebylo v něm tolik různých postav a dějových linek. Dostáváme se tady do domova pro problematickou mládež, který vede příjemná žena jménem Helene a v okolí se pohybuje pár divných týpků. I přes to, je policie  celkem v koncích, protože se nemají čeho chytit, ale pak se k nim dostane záhadná a pro většinu policistů, i když jsou dost ostřílení, šokující nahrávka. Nahrávku dostanou od hackera, který byl kdysi kamarádem Gabriela, člena vyšetřovacího týmu. A jedině díky tomuto přátelství se nahrávka dostane k policii.


Několikrát po sobě klikla
“Tohle kolo. Jakýsi kolotoč pro křečka, ale ve větší velikosti. Je vám jasné, že něco takového nejde koupit v obchodě, ne? Někdo ho udělal? Je odněkud z cirkusu nebo tak něco? To musíme zjistit.”
Další obrázek.
“Nápis na zdi za ní. Vyvolená. Proč? Chci říct - proč Camilla? Proč je právě Camilla ta vyvolená?”
Další obrázek
“Film. Ano, tedy ten film samotný. Proč ji někdo natáčel? Pro vlastní potřebu? Prostě - bylo to na tom serveru, takže to někdo s někým sdílel? Je tohle důvod, proč ji věznil? Aby si ji mohl natáčet a pak ten film sdílet s dalšími lidmi?”



Trošku víc se dozvídáme o osobním životě obou detektivů.  Nejsou moc v kondici a zvlášť Mia holduje stále víc alkoholu a lékům. Má nařízeno chodit k psychiatrovi, ale nový případ je záminkou, aby okamžitě přestala, i když se potýká se spoustou psychických problémů v souvislosti se smrtí svojí sestry. Já jsem si je oblíbila, ale musím kriticky přiznat, že jak Holger, tak Mia a i další členové týmu byli občas dost “mimo”, nevyspalí, nejedli, kouřili, pili alkohol a brali léky. Vím, že jednu dobu byli alkoholici v románech dost in, ale asi nic se nemá přehánět, dle mého názoru. A taky nevím, jak by to v takovém stavu dlouho vydrželi a jestli by něco vyšetřili. 



Ale i přesto jsem si čtení užila a hltala jsem každou stránku. Líbí se mi i ten norský venkov a ta jejich ponurá atmosféra. A samotný námět mi přijde neotřelý a zajímavý. Rozhodně se chystám i na třetí díl a Sovu hodnotím 90 %.

sobota 14. března 2020

V LESE VISÍ ANDĚL


AUTOR: SAMUEL BJORK
ORIGINÁLNÍ NÁZEV: DET HENGER EN ENGEL ALENE I SKOGEN
PŘEKLAD: EVA DOHNÁLKOVÁ
POČET STRAN: 382
VYDALO: NAKLADATELSTVÍ PLUS
ROK VYDÁNÍ: 2016


V lese visí anděl je první detektivní román úspěšného norského spisovatele, dramaturga, zpěváka a textaře Frodeho Sandera Oiena, který jej vydal pod pseudonymem Samuel Bjork a který se okamžitě po vydání stal hitem po celé Skandinávii.

Uvádí zde na scénu detektivní dvojici Holgera Muncha a Miu Krügerovou. Holger je pětapadesátiletý detektiv, který se už 10 let nemůže smířit s rozvodem se svojí manželkou, kterou stále miluje a Mia je mladá žena, která poté, co přišla o celou rodinu a po jednom průšvihu, který měla v práci se rozhodla stáhnout se do ústraní, na ostrov a zde se připravovala na odchod za svojí sestrou, dvojčetem, která zemřela před pár lety na předávkování drogami.



Mia byla ale velmi dobrá policistka, která měla talent na to, vidět víc než ostatní a spojovat si věci, které potom tvořily dílky do mozaiky. A proto si Holger vymohl její návrat k případu, který šokoval osloskou policii a celou veřejnost a sice nález mrtvé malé holčičky s aktovkou na zádech a s cedulkou na krku s nápisem “Cestuju sama.”, která byla pověšená na stromě…

"Visí tam anděl."
"Jak to myslíš?"
"Visí tam v lese anděl."
Tobias brášku objal a cítil, jak se chvěje.
"Teď si vymýšlíš, Torbene."
"Ne, visí tam."
"Můžeš mi ukázat kde?"
Bratříček k němu zvedl oči.
"Nemá křídla, ale určitě je to anděl, vím to."
"Ukaž mi to," řekl Tobias vážně a postrčil brášku před sebe mezi smrky.

Přiznám se, že detektivky nejsou zrovna žánr, který bych četla, ale tuto jsem si pořídila před pár lety, hned po vydání a nevím proč jsem měla nutkání si ji teď přečíst.
Zpočátku jsem se nemohla začíst a přišlo mi, že je tam strašně moc postav a dějových linek. Jenže po chvíli se souvislosti začaly spojovat a propojovat a holčička s cedulkou bohužel neměla zůstat jedinou obětí.

K vyšetřování tohoto případu si mohl Holger sestavit speciální tým, který se zčásti skládal z týmu, který byl po Miině průšvihu rozpuštěn a zčásti do něj přišli noví členové, jako například Gabriel, mladý počítačový hacker, který se k policii dostal úplně náhodou, aniž by o to nějak zvlášť stál, ale o to víc ho tahle práce uchvátila. 



Mia mi  připomínala Lisbet Salanderovou z Larsenovy trilogie Muži, kteří nenávidí ženy, která taky trošku žila na okraji společnosti. Mia ale dost holduje alkoholu a lékům a na rozdíl od Salanderové vůbec nerozumí počítačům, ale na to měla k ruce Gabriela, pro kterého byla ikonou. Vlastně jsem si tuhle partičku zamilovala a moc mě bavilo sledovat, jak postupně postupují při řešení případu. A taky proto jsem si hned po dočtení běžela objednat další díl.

Takže když to shrnu, nakonec jsem tuto detektivku přečetla jedním dechem a moc jsem si její čtení užila. Případ byl hodně napínavý, spletitý a vrstevnatý. Vyšetřovatelé museli jít hodně do minulosti a vše bylo opravdu promyšlené, proto dávám 85 % a doporučuju.

pátek 10. ledna 2020

MŮJ PŘÍBĚH

ŠKOLNÍ LÉTA

Už ve škole jsem byla taková dobrá dvojkařka. Ne, že bych nebyla chytrá, ale co mi rozhodně chybělo, byla cílevědomost. Po základce jsem šla na ekonomku, ale spíš kvůli tomu, že to rodičům připadalo jako dobrá volba, ostatně studovala tam téměř celá naše rodina, tak co bys vymýšlela :)

Bankovní úřednice

A po maturitě už to jelo, hned první týden v červenci nástup do banky, protože takovou skvělou práci, kde bys hledala. No jo, zaměstnání to bylo skutečně na tu dobu prestižní a i dobře placené. Akorát, že jsem tam byla pořád, od rána do večera a jelikož jsem ještě neměla děti, taky celé léto, protože taková dvacetiletá holka by si jistě nevymyslela lepší program, než být v práci.

A pak to přišlo, začalo se propouštět, jako první šli samozřejmě  potížisti a průšviháři, ale to nebyl můj případ. Já jsem byla šikovná a pracovitá. Dokonce tak moc, že paní vedoucí usoudila, že já si vlastně úplně v pohodičce najdu jinou práci, na rozdíl od těch chudáků, co to tam musí doklepat do důchodu. Dostala jsem na výběr, buď odejdu hned s odstupným nebo za rok bez peněz.

Zvolila jsem druhou možnost a od ledna jsem začala při zaměstnání vést účetnictví svému tehdejšímu příteli a plánovala, jak si časem stejně založím rodinu. A začala jsem se těšit. Že odejdu a budu žít jinak. Ale týden před tím, než jsem měla skončit, si mě zavolal pan ředitel, protože zjistil, že jsem vlastně šikovná a nechtěl by o mě přijít a nabídl mi místo obchodníka na přepážce a musela jsem se rozhodnout hned. Bylo to povýšení, jenže… Jenže já jsem věděla, jak jsou tam ty holky vynervované, jak musí plnit normy, jak tam sedí od rána do večera a čekají, která bude ta černá ovce, která si dovolí první se v půl sedmé večer zvednout a jít domů. Takže jsem řekla ne. Taková první malá vzpoura systému. Tak jsem skončila. Pamatuju si úplně přesně ten skvělý pocit, kdy jsem byla v deset dopoledne ve všední den ve městě, bylo léto, svítilo sluníčko a já jsem nebyla po osmi letech v práci. Koukala jsem jak puk, kolik je venku lidí. Jak to, že taky nejsou v práci?



A tak šel čas...

Vedla jsem účetnictví, pracovala z domu a byla jsem spokojená.

Další milník přišel asi za rok, kdy se se mnou po osmi letech rozešel přítel. Rozešli jsme se sice celkem v klidu a taky se dohodli, že účetnictví povedu dál, ale potřebovala jsem víc peněz a tak jsem začala ještě pracovat v hotelu jako recepční.

Tahle práce mě bavila, protože to bylo něco úplně jiného než v bance, práce byla jednodušší a taky jsem si připadala jako na dovolené. Jenže dvanáctky a noční. Ze začátku mě to bavilo a byla jsem ráda, že tam nemusím být každý den a mám i volné dny, jenže když jsem měla po noční, půl dne jsem prospala, do toho účetnictví, kurzy angličtiny a němčiny a začínalo mě to vyčerpávat.

To už jsem měla nového přítele, mého nynějšího manžela, který obchodoval s akciemi na burze. Jeho den byl takový, že ráno zkontroloval dění na burze, zprávy, udělal nějaké nákupy nebo prodeje akcií a měl volno. Mohl chodit po kafíčkách a na výlety, jenže já jsem byla buď v práci, po noční nebo před noční. Pak mě pozval, ať s ním jedu na měsíc do jižní Ameriky, jenže já jsem nedostala volno v práci, takže odjel sám. A když byl pryč, zjistila jsem, že jsem těhotná.

Ještě než jsem porodila stihnul koupit malý zámeček na Vysočině, v úplně dezolátním stavu a měl velkou vizi a sen, že ho opraví a budeme tam bydlet a provozovat hotel a svatební agenturu. Jenže to byl jeho sen, ne můj.  Na námitky mé a i okolí, jestli tak velké sousto zvládne finančně sebevědomně odpovídal, že jistě. Do té doby, než přišla krize na burze v Americe a následně i u nás. A celé akciové království se zhroutilo jak domeček z karet. 



Manželkou podnikatele

Já jsem byla v té době na mateřské s dcerou a posléze se synem a manžel se rozhodl, že  chce všechny peníze o které přišel zpět a to co nejrychleji. A stal se z něj workoholik, pro něhož na prvním místě byla práce, tedy podnikání. A ze mě manželka podnikatele, věčně uštvaného podnikatele, který nebyl nikdy doma, nikdy s dětmi.

A řeknu vám jednu věc. Pro spoustu žen je to sen, ale v realitě není o co stát. A hlavně věci občas nejsou takové, jak na venek vypadají. Většina lidí si totiž myslí, že podnikatel se automaticky topí v penězích. Jenže to tak vždycky není. Velká část peněz, ne-li všechny se zpravidla investují do podniku, musí být na mzdy a nákupy materiálu. Majitel bývá nezřídka až na posledním místě. Takže se nám i například stalo, že nám přestalo jet auto na silnici, protože došel benzín nebo odpojili elektřinu.
Když mi končila rodičovská, řešilo se, co budu dělat. Manželovi se moc nelíbila představa, že bych šla do práce a on by měl na krku děti a o mém čase rozhodoval někdo jiný, protože to by limitovalo i jeho podnikání, takže jsem nastoupila do kanceláře v naší firmě.

Sice jsem si po pěti letech doma připadala jako úplný mimoň, který neumí ani vyřídit telefonický hovor, ale postupně jsem se zapracovávala. Jenže obor podnikání naší firmy byl zcela mužskou doménou, navíc nové technologie, takže jsem byla neustále v nervech ze zákazníků, že nebudu něco vědět a tady jsem dostala další školu života a to, že zákazník je vždy na prvním místě, že ho nezajímá, že vám není dobře, něco nejde nebo musíte do školky pro děti. Že telefony se zvedají vždycky, v šest večer nebo o víkendu. 

A i když jsem byla manželkou majitele, poznala jsem, že svět byznysu je hodně tvrdý a několikrát se mi stalo, že jsem byla z nějakého úkolu tak vynervovaná, že mi sama od sebe "cukala" noha, protože se řešily zakázky v milionových hodnotách a byly dané pevné termíny, do kdy co musí být hotovo. A to si neumím představit, kdybych měla nad sebou normálního šéfa.




Zámecká paní 


Tohle skončilo v momentě, kdy jsem se rozhodli, že se přestěhujeme na Vysočinu do malé vesničky, kde máme zámek. Dcera měla nastoupit do první třídy a tak, aby pak nemusela měnit školu v průběhu docházky, jsem se odstěhovali do místa, kde jsme nikoho neznali a neměli tam ani pořádné bydlení. Tohle nám změnilo život o stoosmdesát stupňů, jenže bohužel ne k lepšímu, jak jsme si mysleli. Ale to je jiný příběh, který si můžete přečíst zde….

Do té vesnice jsme bohužel nezapadli, manžel pořád honil peníze, byl věčně pryč a já sama s dětmi na samotě. Někdy jsem za celý den s nikým nepromluvila ani slovo, netekla nám voda a pořád byly nějaké problémy s bydlením.

Také s penězi , které jsme neměli ani na běžné fungování, natož na opravu zámku, což je opravdu černá díra na finance.  A také naše manželství začalo jít od desíti k pěti. A v téhle fázi jsem se poprvé v životě dostala ke kartářce. A ta mi kromě jiného řekla, že mám moc dětí, že jsem měla mít jen jedno dítě a věnovat se kariéře. Tak to jsem málem spadla ze židle. Zrovna já. V rodině, kde se vše přizpůsobovalo podnikání mého muže a kde jsem já byla věčně bez peněz. Ono se to nakonec vždycky nějak udělalo, ale já jsem žila permanentně v nedostatku, pořád s lehkým mínusem na účtě.





Podpatky v hlíně

Kartářka mi řekla, že budu dělat něco na internetu, že mě to bude velmi bavit, bude to pro mě zábava. Že si všichni budou myslet, že strašně pracuju ale já si to budu užívat. V duchu jsem si říkala, že takovou práci bych teda chtěla vidět. A taky mi řekla, že se to bude týkat krásy, zdraví a kosmetiky. No, tak to už jsem si řekla, že je úplně mimo. A ona mi řekla, že ale vidí, že ještě dva roky nic dělat nebudu a se znechucením se se mnou rozloučila. 

A já jsem se opravdu ještě nějaký čas "plácala". Ale protože miluju čtení, založila jsem si úplně sama blog o knížkách. Byl to boj, protože jsem neuměla nic, ale podle různých návodů jsem se do toho pustila. Začala jsem psát knižní recenze pro nakladatelství a můj život se opravdu odehrával z velké části na síti. Jenže jinak bych se asi zbláznila. Tohle  všechno bylo hezké, ale peníze z toho nikde. 



Světlo na konci tunelu

A manželská krize vrcholila. Každý jsem se uzavírali do svého světa.  Nakonec jsem řekla, že se stěhuju zpátky do města a najdu si práci, abych byla finančně nezávislá a opravdu jsem se vrátila. Jenže jak jsem byla zvyklá, být doma, najednou jsem zjistila, že se mi nechce sedět celý den v kanceláři. A hlavně, že mě úředničina nebaví.

A děti, i když už jim bylo devět a jedenáct, ale byli zvyklí, že jsem pořád doma, že je ráno vypravím do školy, odpoledne jsem doma. Že potřebuju tu svobodu, kterou jsem do té doby měla. A taky mi bylo jasné, kolik si maximálně můžu někde v práci vydělat. A tak jsem pořád přemýšlela, co teda budu dělat, až se ke mě jednoho dne dostala příležitost o které jsem od první chvíle věděla, že to je přesně to, co chci a potřebuju.




Dostala jsem se do projektu, který je splněným snem. Dostala jsem se skrz něj k osobnímu rozvoji a poznala jsem spoustu skvělých lidí, hlavně žen.

Je to podnikání, ale ne to klasické, které ničí zdraví a životy lidí věčným stresem a nedostatkem času. Je to podnikání, kdy nepotřebujete zaměstnance, ani sklady. Kdy vám stačí jen telefon a notebook a můžete podnikat odkudkoliv, kde je internet. Jeho podstatou je pomáhat lidem, navazovat vztahy. Jste svým vlastním pánem, sami si řídíte podnikání tak, abyste se cítili dobře a přitom jste v komunitě, kdy vám vždy poradí, pomohou, povzbudí.

Až po pár měsících mi došlo, že to je ono, o čem mluvila ta kartářka, že se shoduje obor i načasování, takže já vím, že i když jdu občas temným údolím, což je normální, jsem tady správně. A najednou, konečně snad poprvé v životě mám cíl a vím, co chci.

Došlo mi, že věci, které k vám mají přijít přijdou, až bude jejich čas. Že člověk musí vědět, ne, co nechce, ale co chce a že musí věřit svým snům a postupně si je plnit, i když třeba malými krůčky. Život je jednosměrka, ani minutu nevrátíme zpět a každý okamžik je novým začátkem od toho, co bylo… A že směňovat čas za peníze, je opravdu nevýhodný obchod...


neděle 29. prosince 2019

V PODEZŘENÍ - MICHAEL ROBOTHAM



Autorka recenze: Romana Bartoníková

ORIGINÁLNÍ NÁZEV: THE SUSPECT
PŘEKLAD: ALEXANDR NEUMAN
POČET STRAN: 356
ROK VYDÁNÍ: 2015
NAKLADATELSTVÍ: MOBA

 Kniha ze série thrillerů o psychologovi Josephu Oloughlinovi

Jeden nebezpečný psychopat.
Jedna mrtvá žena.
A jeden muž, který může ztratit vše...


     Kniha o psychologovi Josephu Oloughlinovi, který se díky svému povolání setkává s různě narušenými lidmi. Žije poklidný život se svojí manželkou a dcerou než jim klid naruší jeho nemoc a objevení mrtvoly jeho bývalé pacientky...

     Joe se ne vlastním přičiněním zaplétá do případu vyšetřování násilného úmrtí, ze kterého nakonec vyjde jako podezřelý.

     Aby se očistil z nařčení, sám se vydává pátrat po vrahovi a přichází na další nevyřešená úmrtí, která spolu zdánlivě nesouvisí.

     S nasazením vlastního života dává dohromady detaily, které nakonec vedou k dopadení vraha a vyřešení celého případu.



Matrace pod mými boky a rameny je tvrdá jako beton. Od okamžiku, kdy uléhám, mi v uších pulsuje krev a moje mysl běží jako o závod. Rád bych se ponořil do sladké prázdnoty. Místo toho mě pronásledují nebezpečné myšlenky, zesílené mou představivostí.


     Kniha je velmi čtivá, napsaná stylem, který Vás nenechá knížku odložit z ruky. Je velmi zajímavé, jak psycholog dokáže podle řeči těla přečíst myšlenky a odpovědět si sám na spoustu otázek.

     V knize se setkáváme s problémy partnerských vztahů, důvěry, komunikace a nevěry.

     Hezky popsán je vztah v rodině, kde si člověk uvědomí co má až když mu teče do bot a začne místo odsuzování naslouchat a přijme pomocnou ruku. Je i o strachu o milované osoby, o tom kam až dokážeme z lásky k druhým zajít.

     Joe je velmi chytrý muž, který pochopil, že spolehnout se musí sám na sebe, poprat se se svojí nemocí a být vděčný za to co má.

     Je to moje druhá kniha od tohoto autora a určitě ne poslední, protože jeho styl psaní je velmi chytlavý a napínavý, jak vše nakonec dopadne. Navíc Joe je sympatický chlap v mých letech :-)