pátek 2. března 2018

DÍTĚ STASI - DAVID YOUNG


Originální název: Stasi Child
Překlad: Eva Brožová
Žánr: Thriller
Počet stran: 335
Rok vydání: 2018
Vydal: Nakladatelství JOTA, s.r.o.



Tak jako je dobré si občas přečíst příběh z druhé světové války, pro připomenutí hrůz páchaných nacisty, tak je dobré sáhnout i po knize z období totality. Proto jsem byla ráda, že se mi do ruky dostal román anglického spisovatele Davida Younga, který se odehrává ve východním Berlíně v roce 1975. David Young studoval kriminální thriller na londýnské univerzitě a román Dítě Stasi byl jeho prvním dílem.  Dostal za něj několik literárních cen a odstartoval jeho literární kariéru. Nyní se David Young věnuje psaní na plný úvazek.

Dítě Stasi je označován jako thriller, ale přesnější mi přijde označení historický kriminální román.

Hlavní hrdinkou je nadporučice německé Lidové policie Karin Müllerová, která je i se svým kolegou Wernerem přizvána k vyšetřování vraždy mladé dívky, která byla nalezena zastřelená u Berlínské zdi. Vše vypadá, jako že byla zastřelena na útěku, ale netradičně směrem ze západu. Obličej oběti je znetvořený tak, že se zdá téměř nemožné určit její identitu. Že tady něco "smrdí", je jasné všem zúčastněným vyšetřovatelům. Jinak by se asi na vyšetřování nepodílelo Ministerstvo státní bezpečnosti - STASI, hlavní tajná služba a rozvědka v NDR - obdoba naší StB.

Osmadvacetiletá nadporučice Müllerová je  nejmladší a jednou z mála žen, která zastává takhle vysokou funkci u Lidové policie. Ke svému podřízenému kolegovi Wernerovi cítí jistou přitažlivost a tak se stane, že po jedné návštěvě baru skončí u Wernera v ložnici, ač jsou oba v manželství. Zdá se, že ani jednomu manželství nefunguje tak, jak by mělo. Se svým manželem Gottfriedem se postupně odcizují, zvlášť po Gottfriedově návratu z ostrova Rujána, kde pár měsíců pracoval ve Výchovném ústavu pro mládež, kam byl poslán za trest, za špatnou spolupráci s režimem.



A Výchovný ústav pro mládež Prora Ost je druhým místem, kde se odehrává děj tohoto románu. Zde je vypravěčkou příběhu chovanka Irma. Irma má nejlepší kamarádku Beatu, pro kterou by udělala všechno… a je za to také patřičně trestaná, tvrdou prací, absencí jídla a také pobytem v tzv. bunkru - samotce.


Müllerová natáhla ruku. “Nadporučice Müllerová, kriminální policie Mitte. A tohle je podporučík Tilsner.”
Žena si otřela ruku vzadu o zástěru a pak ji podala Müllerové. “Marietta Eisenbergová. Jsem Silkina matka.”
“A kde je její otec?” zajímal se Tilsner.
Žena si pohrdavě odfrkla. “O tom byste měli vědět víc vy.”
“Jak to myslíte, paní Eisenbergová?” zeptala se Müllerová.
“Myslím tím, že nevím, kde je. Před třemi měsíci ho zatkli, těsně předtím, než Silke zmizela, ale netuším, kam ho odvezli. Nic mi totiž neoznámili.”
    Müllerová tázavě pohlédla na Tilsnera. Ten pokrčil rameny. “O tom nic nevíme, občanko Eisenbergerová,” řekla. “A kdyby ho zatkla Lidová policie, ujišťuju vás, že bychom o tom věděli.”
    “Neodvezla ho policie. Byla to Stasi.” Müllerová se zamračila. Možná si to měli ověřit u Jägera, než se sem vydali.
    “No nic, určitě měli pádný důvod.” To bylo trochu kruté, ale Marietta Eisenbergová ji neúmyslně rozladila.

Průběh vyšetřování sledujeme den po dni, přičemž každý den tvoří jednu kapitolu, která je vyprávěna ve třetí osobě. Tyto jsou psané zajímavým, jakoby odosobnělým stylem, kdy Karin je nazývána většinou jen Müllerová, jako bychom si k ní neměli utvořit bližší vztah. Tyhle kapitoly se občas střídají s těmi, které vyprávějí události na Rujáně.  Irma příběh podává v první osobě. Tady se vracíme v čase o několik měsíců zpět. Tento román nám ukazuje, že lze v jedné knize míchat styly vyprávění a není nutné se držet striktně jen ich-formy nebo er-formy. Je to neobvyklé, ale působí to svěže. Oba příběhy tedy od začátku spojuje postava učitele Gottfrieda Müllera, manžela Karin.


Müllerová, i přes to, že jakožto policistka ve vysokém postavení a tudíž osoba, která sympatizuje a podporuje totalitní režim, působí celkem sympatickým dojmem. Je spravedlivá a i přes pozdější varování se snaží vyřešit  případ i za cenu pro ni nepříjemných důsledků.

Karin postupuje v případu krok za krokem. Se svými kolegy opatřuje důkazy, jde po stopách a kruh se postupně začíná uzavírat. Musí ale řešit i soukromé problémy. Zejména zmizení svého manžela.  Dostává se do situací, kdy je nucena chtě nechtě uzavírat dohody typu něco za něco a to je přesně styl práce Stasi - vydírání, dohody, lži a zastrašování.

Tento příběh je vymyšlený, ale autor v doslovu přiznává, že některé scény byly inspirovány skutečnými událostmi, které se staly nebo mohly stát. Autor  se snaží ukázat zrůdnost celého  totalitního režimu a především ukázat, jakým způsobem Stasi získávala do svých řad mladé lidi, mnohdy ještě děti.  A můžu vám garantovat, že tato zrůdnost na vás při čtení dýchne, ne, že jen dýchne, ale doslova vás bude dusit. Situace, kdy nevíte, komu můžete věřit, nebo spíš zjišťujete, že nemůžete věřit naprosto nikomu. Netroufám si vůbec představit, jaké by bylo žít v tomto systému, ve kterém můžete být zničeni, zlikvidováni jak psychicky tak fyzicky a není žádný způsob, jak se dovolat spravedlnosti.

Byla jsem velice zvědavá na konec příběhu. Jak lze skončit něco dobře v systému, kde je špatně úplně všechno. To, co se prolíná celou knihou, že nic není takové, jak se zdá, na vás v závěru dopadne a úplně vás rozdrtí. Závěr mě dostal a to takovým způsobem, že se mi udělalo fyzicky špatně a chtělo se mi brečet, z toho hnusu, že tento režim se neštítil ničeho.

Tuto knihu doporučuji přečíst všem, ale zejména mladým lidem, kteří nevyrostli v této době, nezažili  paranoiu, kdy máte pocit, že na vás všechno padá, kdy nevíte, jestli na vás váš soused, kamarád, kolega nebo milenec náhodou nedonáší a kdy může nevinný člověk zmizet a úplně bez důvodu být odsouzen k mnoha letům vězení nebo dokonce popravě. Kdy někdo rozhoduje o tom, jestli s někým smíte zůstat nebo se musíte rozvést, nebo vás postaví do situace, kdy se musíte rozhodnout, jak se zachovat. A vy se rozhodnete, i když víte, že vám pak ze sebe samých bude špatně, protože v podstatě žádnou volbu nemáte.  Z těchto důvodů doporučuji přečíst i lidem, kteří ještě v dnešní době jsou schopni dát ve volbách svůj hlas komunistické straně nebo s nostalgií vzpomínat na staré časy, jak to vlastně nebylo špatný.

Je třeba víc takových příběhů, aby se tahle doba už nikdy nevrátila.


Moje hodnocení: 90 %

Děkuji Nakladatelství Jota, že tuto knihu vydalo a za poskytnutí k recenzi.

Zakoupit si ji můžete zde

2 komentáře:

  1. Tuto knížku jsem už párkrát zaregistrovala a ráda bych se k ní někdy dostala :) Moc pěkná recenze a skvěle nafoceno :)

    OdpovědětVymazat